Zemřem romanticky
Obloha se barví krví,
slunce zapadá,
voda šumí tiché písně,
vyléčí i naše životní tísně.
Nejvyžší dům ve městě,
střechu mokrou od deště,
Na ní chlapec s dívkou stojící
jejich společná svíce pomalu hořící
Šeptá jen tichý vánek,
Tohle byl jejich poslední spánek.
Jiskry v očích zářicí,
úsměvy na rtech mající!
Jen tak nehybně stojí.
Ovládly i mysl mojí.
Na co čekají?
co vlastně hledají?
Co od života čekají?
Život si hraje ale nikdy newyhraje!
Ti dva stojí v oblacích.
Nebojí se smrti!
Bojí se snad života?
Chtějí jen romanticky zemřít?
Životu se vzepřít?
Prsty propletené
a jejich životy hluboce zapletené!
Poslední usměv,
poslední slova,
poslední obejmutí!
Krok do prázda!
Kde byli tu nic není!
Skřivani jim zpívají pohřební písen,
u srdce mají tísen.
Stromi tiše šumí
a zemně pod tíhou noci duní!
Ti dva zemřeli štastni
romantická smrt jim byla přána.
Pro někoho to bude rána.
Tak už je smrt brána.
I pravidla hry jsou dána.
(Akemi)